školka

 V době kdy emočně nestabilní ženě ( čti mě ) , dopřeje život dítě, všechno se začne měnit. Po dítěti jsem prahla dlouho a když se zadařilo, bylo to neuvěřitelné. Plno různých emocí jak dobrých tak i těch špatných, se ve mě hromadilo. 

Nikdy není všechno jenom růžové, jsou tu i ty špatné dny. Člověk má pocit že né všechno zvládá jak by mělo být třeba. Jenomže tady to většinou nekončí tak špatně jako jindy. Můžete mít sebehorší den, ale stačí jeden jediný pohled na dítě, které vám leží v náručí a sledovat to jak na vás upře svá malá očka. Jak se jí pomalu úsměv rozlévá po tváři protože našla svou mamu a všechno špatné a zlé je zapomenuto. 

A najednou je to za mnou. Dvě děti. Najednou i to mladší opustilo hnízdo a vydalo se vstříc životu a povinnostem, které už na ně budou čekat celý život. A tím myslím školku. A když jsem se těšila že už trošku vypadnu z těch zajetých kolejích a malinko si oddechnu, tak jako by ve mě malá část umřela. Najednou své děti vídám jen dvě, někdy tři hodinky denně místo celého dna. Musela jsem si najít takovou práci kdy se u dětí prostřídáme s mužem takže, díky tomu s nimi nemohu být dlouho ve chvíli kdy dorazí ze školky domu. 

Všechno nám jde jako po másle. To je na tom to krásný, ale jinak mi začíná být zase mizerně. Jakoby se všechno vracelo do těch starých kolejích plných deprese a smutku. Jako by se nic nedařilo a všechno bylo zase špatně. 

Mně nevadí chodit do práce, jen mám problém vyrovnat se se vším okolo. Jako je práce, kde pořád dokola jenom poslouchám že uklízet je strašná práce. Děti vídám velmi zřídka. A s manželem jakoby jsme se úplně míjely a když už se náhodou sejdeme oba doma, jsme tak unavení že jeden z nás totálně odpadne. A já si nadávám za to, že tohle vnímám tak negativně, protože plno rodin to má stejně, možná i hůř. A zvládají to. Jenom já mám zase debilní pocity, které jsem myslela , že už se snad nevrátí. 

Nevím, nejspíš už je to prostě moje součást. Možná se moc řeším, možná nejsem dostatečně vděčná za to co mám a hledám jenom samé problémy. Možná když to nechám být a budu se snažit žít, samo se to ustálí  a bude to zase dobré. Problém je, že nechci aby to bylo dobré. Chci aby to bylo úžasný, skvělý a přesně takový jako to bylo těch posledních šest let.